Hledání Guru a sebeláska – jak to spolu souvisí?

Hledání Guru a sebeláska – jak to spolu souvisí?



Dříve jsem si myslela, že proto abych mohla být opravdu dobrá v józe potřebuju odjet do Indie a tam se alespoň tři měsíce učit od tamních jogínů.
Myslela jsem si, že proto abych našla sama sebe a začala žít, tak potřebuju cestovat.
A taky jsem si myslela, že život začíná ve chvíli Až - Až vydělám dost peněz, Až pojedu na dovolenou, Až bude pátek.
Ale neuvědomovala jsem si, že Až není v kalendáři a uteče tak rychle jak přijde...
A mezitím mi přítomnost protékala mezi prsty a já z ní lautr nic neměla.

Zůstávala jsem na místě a škudlila každou korunu na cestu. Utíkala jsem před svou nespokojeností, hledala jsem svůj směr, četla desítky poučných a motivačních knih, a přesto mi unikalo jediné.

Žila jsem jen cestou a děsila se jejího konce a opětovného nástupu do práce. A to jsem tu práci měla ráda. Proklínala jsem se za to, že nemám tolik odvahy vydat se na cesty jako digitální nomád.
Až jednou hranice všeho přetekla a já si v pláči na podlaze řekla, že potřebuju nalézt svého učitele. Svého Guru… Opět mi nedocházelo tolik věcí…

Čas šel dál, já ho hledala a moje touha ho nalézt hraničila s agresivitou. „Kde sakra je, když ho tolik potřebuju.“

Ale na to nejdůležitější si většinou potřebujeme přijít sami.

A já jednoho dne pochopila, že tím nejlepším guru jsem sama sobě já sama.

Sílu guru si nosíme v sobě, v našich soukromých chrámech.

Nemusíme odjíždět do Indie, nosit červené mnišské hábity, denně se vyplachovat vším možným a v nekřesťanských hodinách vstávat s naprosto bolavým a neohebným tělem cvičit první ásany. Tohle všecko by nemělo být nucené. Mělo by to vycházet z nás z potřeb našeho těla a naší duše.
Neměli bychom to protrpět v domnění, že pak přijde osvícení.

Můžeme odjet nespokojení a můžeme v té Indii najít rovnováhu. Otázkou je, zda nám rovnováha zůstane i v normálním životě.

Jsme-li připraveni tak Guru přijde a to přesně tam, kde se zrovna nacházíme. Nemusíme ho nutně jít hledat do jiných zemí, stačí jen naslouchat, pozorovat a být tady a teď. Guru může být kdokoli kolem nás.
Může jím být náš přítel, člověk který sedí naproti nám v metru, dobrý známý, dokonce to může být i náš nepřítel.
Ale klidně se jím může stát i kočka, pes, dítě, kniha, nemoc a příležitost, kterou opomíjíme.

Důležité je, mít oči dokořán. Vždyť co byste dělali kdybyste si vylezli ke svému Guru na kopce Himalájí? Byly byste pozorní, až by to hezké nebylo... tak proč nebýt pozorní tady "dole" v Čechách?

Guru se nám může zjevit i ve snech a vizích, v meditacích, v procházkách a při mytí nádobí. Zkrátka už konečně musíme pochopit, jak důležité je být tady a teď a přestat v myšlenkách chytat motýli a strachovat se o další složenky. Je to donekonečna opomíjené a já sama toho mívám plný zuby, ale TADY a TEĎ je prostě důležité, omílané pořád dokola a přesto to není branný tak vážně, jak by mělo.

Guru je v nás a budeme-li doopravdy chtít, tak nám pomůže rozpoznat naše pravé já. A jóga nás naučí, jak být vnímavější a jak v sobě guru probudit.

Není potřeba si do hlavy sypat stále nové a nové informace. Vždyť je někdy nestíháme ani pořádně zpracovat a hned jdeme na další. Je potřeba se ztišit a zeptat se svého nitra co by mu udělalo dobře a co bychom pro něho mohli udělat my, aby se cítilo lépe a aby nás snáze navedlo na naší životní cestu.

Největším guru jsme sami sobě, my sami

S láskou a úctou

Angela Fiery




Oblíbené příspěvky