Čechy krásné, Čechy mé…Kokořín a tajemná Houska


Již z předchozích návštěv hradů a zámků cítím, že právě tahle místa hrála velkou roli v mém minulém životě. Musela jsem být na zámku a vnitřně cítím, že jsem nebyla jen motýlem, který zde prolétal zahradou plnou květin. Nebudu domýšlivá a nechci Vám tvrdit, že jsem byla princeznou ani carevnou. Mým vnitřním pocitem je, že jsem byla slečnou na zámku. Tou, která měla život přednastavený a jejíž manžel jí byl vybrán dříve, než se narodila.

Ale k věci…

Jelikož nás v sobotu poctilo návštěvou jasné srpnové sluníčko, tak jsme byli rádi, že naše plány na návštěvu Kokořína a hradu Houska se splní bez deště a mraků.

Byl to dokonalý den, tolik jsem si ho užila. Český ráj je nádherný a slunce spolu se spoustou zeleně mě nabíjelo takovou energií, že jsem lezla kupředu, cesta necesta. Ona tam totiž ta cesta někdy pořádně nebyla… :). Nehledě na mé zranění z války jsem se dychtivě hrnula na hrad a těšila se z následné vyhlídky a příjemného hradního vzduchu. Někdo tomu říká ztuchlina, já tomu říkám hradní vůně. Je to tak krásné a typické právě pro tato místa…

Je pravdou, že jak Kokořín tak Houska měli k romantickým zámečkům velmi daleko a tak jsem zde nenašla to správné propojení s minulostí, které mě ovanulo poprvé na zámku Častolovice a následně na Kuksu.

Už Kokořínské panstvo shledalo nepraktické bydlet tak moc vysoko a to kvůli špatné donášce čehokoli. Sice jsem tomu úplně neporozuměla, vždyť měli služebnictvo. To já se s nákupem do schodů vláčím často sama. Panstvo se tedy postupně usazovalo v zámečku pod hradem. Myslím, že to byla na jednu stranu škoda a na druhou nevýhoda. Hrad začal chátrat a dole v pod hradem byli mnohem lépe napadnutelní. Bydlení zde ale asi nebylo nejpříjemnější . I když jsem viděla velká kamna, tak paní průvodkyně povídala, že tu byla zima a prostory se špatně vytápěli. Věřím, ale chlapům na lovu to stačilo, no ne? Navíc si mohli odpočinout od svých žen a nebudeme si nic nalhávat, věnovat se jiným.

Na částech podlahy byly občas znaky pošty, to mě trochu vyděsilo protože s tou naší Pražskou mám nehezké zkušenosti. Dozvěděla jsem se tedy, že páni zde chovaly (už jsem chtěla napsat pěstovali) koně, které poště propůjčovali. Šlechetné že? Ti samí vlastníci nechali postavit školu, kterou darovali městu. To jim bylo, kromě dětí, velmi vděčné.
A pak nás vypustili na hradby a do Věží… Asi do věžííí (Matuška), výhled byl Božský a bral mi dech. Postupovali jsme v řadě za sebou dál a kochali se pohledem hradu z výšky, není sice tolik velký zato pohled ven byl dokonalý. Tolik klidu jsem v sobě naposledy měla, když jsem na základní škole o víkendech vyrážela na kole do přírody. Tolik vzpomínek a tak málo času je pomalu vstřebat…

Po prohlídce jsme se dále nezdržovali, můj společník chtěl mermomocí vyjet na Housku a tak jsme tu cestu-necestu slezli a pokračovali 1.1. modrým ořem dále.
Zaparkovali jsme 2 kilometry od hradu Houska a díky slunečnému počasí, které nás šimralo na nose jsme se rozhodli jít pěšky. Jak to tak bývá, hrady a některé zámky jsou postavené hodně vysoko, a proč? Aby byli nedobytné a mohli se lépe bránit. A myslím, že i kvůli vyhlídkám, neboť ty jsou někdy dech-beroucí. Po funění a postupném oživování plic a srdce jsme došli, promiňte… někteří z nás se doplazili… na hrad.

U brány jsem to musela rozdýchat, neboť zranění z válek nejsou občas moc vtipná při fyzickém přetažení, cítila jsem večerní problém a zítřejší lenoch-neděli.
Na Housce jsme zrovna chytli mini-jarmark. Bylo tam tolik krásných věcí, které jsem si chtěla koupit a vzít domů. Bohužel u těchto stánků neberou karty a je to dobře, neboť už bych byla v mínusu a netuším co bych mé levné polovičce dala k večeři. Jsem totiž milovník originálních věciček, do kterých dávají lidé čas, srdce a kousek sebe. Vím jak naplňující je něco vytvořit a potěšující zjistit, že se to lidem líbí a chtějí to. Musí být úžasné vědět, že Vaše práce nepřišla vniveč, ale že zdobí byty či osoby samotné.

Na hrad Housku jsem měla chuť zajet už asi pátým rokem, ale buď nebyla společnost, čas nebo ta správná chuť.

Při mém středoškolském studiu, kdy jako správná romantička jsem pročítala Máchu a Villona, jsem se dostala na zvláštní webové stránky s dopisem, který Karel Hynek Mácha psal svému příteli Eduardovi. Stránky na kterých jsem dopis nalezla nejdete pod mým článkem. Nebudu jej zde vypisovat a přivlastňovat si slova, která mi nenáleží. Ovšem do jakých dimenzí se Mácha dostal mi je záhadou dodnes a pochybuji, že jsem v tom sama. Fascinovalo mě to a tak šel na chvíli klasický romantismus stranou. Celý měsíc jsem bádala nad peklem v útrobách Housky a snažila jsem si to racionálně vysvětlit. I když moje snivé já mi neustále opakovalo: „Nech to být a věř chvíli na zázraky.“ Ano psali tam o zvýšené radiaci, proč se ale v dnešní době někdo nenavleče do skafandrů a nejde se tam znovu podívat, nebo proč neudělá řádné testy vody a půdy. Nyní jsme v 21. století a máme tolik možností a tolik způsobů to rozumně vysvětlit. Naskýtá se tu ovšem otázka, zda je to možné vysvětlit. Opravdu to ti všichni vědci nevdali jen kvůli tomu, aby nemuseli přiznat bájné Peklo pod kaplí na Housce? Netvrdím, že věřím v čerty, ovšem něco mezi nebem a zemí je a je to silnější a mocnější než my všichni a kdo ví, zda je to dobré.

Tak nyní se mi trochu přetrhla nit, protože jsem se začetla do všech článků a znovu přivedla k životu svou zvědavost a dychtivost po tajemství hradu, který je ve strategickém postavení naprosto mimo stejně tak, jako ke zdroji vody, půda tu není, za to pustiny dost a stezky? Ty sem nevedou. Zdá se tedy, že byl použit pouze jako náplast na útroby pekelné.

„Léta 878:…nalezena jest od tohoto hradu díra jedna u veliké skály, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňující se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi.“ píše v 16. století kronikář Václav Hájek z Libočan o tajemném hradu Houska

Samotný hrad se postavil roku 1316, a teď Vám trochu lžu, kdy ho přesně postavili se vlastně neví. Tento rok je rokem, kdy o hradu jako takovém byly nalezeny písemné zmínky.
Jak jsem již psala dříve, pod článkem naleznete odkazy a doporučení na stránky a z některých článků mě trochu mrazí a jelikož jsem velký srab tak doufám, že se má polovička vrátí dnes ze cvičení ještě před setměním…

A můj pocit z hradu? Opět se romantika nekonala a projevili se mi tu jisté nesrovnalosti. Myslela jsem si že Mácha objevil díru uprostřed náměstí, což neodpovídá tomu, že je kaplička pod kterou se čerti žení, trochu mimo. Do určitých částí jsem se zdráhala jít a sestoupit dolů k čertům pro mě bylo nepříjemné. Ale já jsem cíťa, co si hodně věcí moc bere k srdci.

Má odvaha velí přespat na zámku nebo blízko něho, ovšem můj zdravý rozum pravý, že tohle opravdu nedá a ať si před tím rezervuju pokuj v Bohnicích.

Vím, že s prvním zahoukáním sovy bych udělala takový výstup za který by se nemusel stydět oceněný herec a kterému by se všichni čerti zdaleka vyhnuli.

Takže: pokud pověstem nevěříte, tak Vás možná Houska zklame (nebavíme se o pekárně), ale stojí za to se v této atmosféře nadechnout. Já měla tu čest a mohla jsem mít na prohlídce pana Kastelána v jeho skvělém dobovém kroji. Děkuji všem kteří práci průvodců dělají se zaujetím a láskou. Věřte, že je to znát a nám návštěvníkům to dá mnohem více, než stroze odříkané texty.

Jelikož nám pan kastelán pověděl že: „Je možné se u čertů přimluvit pokud hrad tento doporučíte dále k návštěvám.“, tak činím dle doporučení. Nejsem jako lilie a myslím, že i čerti by si na některých mých konáních smlsli.

Tak tedy milý a vážení… hrad houska Vás nadchne duchem tajemna ovšem ne vybaveností. Úžasné zde je, že Vás pan kastelán nechá více – méně procházet po hradních místnostech zcela volně. A vězte, že ten výhled z oken je famózní…

Takže Houska za mnou a bádání přede mnou, jen musím zjistit jestli nebudu na pár dní sama doma, to by pak bylo peklo i pod naším Staropražským bytem.
Mějte se krásně a cestujte, poznávejte a milujte naší Českou zemi

S láskou

Angela Fiery

Více fotek ve fotkách 

Odkazy:



Oblíbené příspěvky